Sobectví

Filipským 2: 4
nehledejte každého člověka na své vlastní věci, ale každý člověk také na věci druhých.

i. sobectví je kořenem hříchu. Sobectví žije v sobě a pro nás. Projevuje se v různých aspektech.
1. V myšlenkách. Já se stává největší postavou v lidském pojetí vesmíru. Stín sebe sama leží na všem ostatním. Zásluhy o sebe jsou zvětšeny v hrdosti. Marnost touží po obdivu druhých pro sebe. Sebeúcta činí člověka předsudkem, když se drží svých vlastních názorů, a bigotním v odmítání názorů jiných mužů.
2. V pocitu. Sebeláska naplňuje srdce sobeckého člověka. Nemá žádný zármutek nad potížemi druhého a žádné potěšení z radosti druhého. Místo toho, aby se cítil jako člen velkého těla pohnutého společným pulsem společného života, je jako osamělá buňka oddělená a soustředěná.
3. V akci. Sebe-vůle se stává převládající energií a sebe-hledáním převládajícího motivu. Ve svém extrémním vývoji se to stává pozitivní krutostí – snahou o vlastní potěšení skrze bolest druhých. Nyní, to vše je hříšné v očích Boha a člověka, a děsivě škodí společnosti. Válka, zločin, neústupnost atd., vše pramení z nějaké formy sobectví.
II. křesťanství vyžaduje vymýcení sobectví, pokud člověk myslí jen na sebe, nenaučil se, co znamená evangelium. Možná hledá to, čemu říká jeho duchovní blaho-útěk z pekla, šťastná budoucnost, nebo mír zde. Ale to všechno je sobecké. Sobectví v každém ohledu musí být vykořeněno, aby mohl být nastolen skutečný křesťanský život.
1. V myšlenkách. To je nezbytné pro pokání. Pokora a vyznání hříchu jsou nezbytné, než budeme moci vstoupit do nebeského království.
2. V pocitu. Láska ke Kristu, ne záchrana vlastních duší, je velkým motivem, který by nás měl inspirovat. Láska k našim bližním, ne osobní pohodlí, je duch, který by měl prostupovat našimi životy. Jsme pouze křesťané, pokud následujeme Krista. A Kristus popřel sám sebe a “ šel dělat dobro.“Všechna předstírání svaté oddanosti se počítají jen pro nic za nic, nebo pro horší než nic, pro pokrytectví, pokud naše já sedí v našich srdcích.
3. V akci. Víra předpokládá sebe-abnegaci; je to odevzdání se druhému. Má dvě podoby –
(1) podrobení našich duší Boží vůli v závislosti na jeho milosti v Kristu jako našem Spasiteli; a
(2) poslušnost našich životů Boží vůli v loajální službě Kristu jako našemu Pánovi. – W. F. A.

paralelní verše

KJV: Podívejte se ne každý člověk na své vlastní věci, ale každý člověk také na věci druhých.

WEB: každý z vás nehledí jen na své vlastní věci, ale každý z vás také na věci druhých.